VALAQUENTA - Zpráva o Valar a Maiar podle eldarského
mudrosloví
Na počátku učinil Eru, Jediný, který se v elfském jazyce jmenoval
Ilúvatar, ze své myšlenky Ainur a ti před ním provozovali velkou
Hudbu. V této Hudbě započal Svět, protože Ilúvatar zviditelnil píseň
Ainur a oni ji spatřili jako světlo ve tmě. A mnozí z nich se zamilovali
do krásy Světa a do jeho historie, kterou viděli začínat a rozvíjet
se jako ve vidění. Proto dal Ilúvatar jejich vidění Bytí, umístil je do
Prázdna a vyslal Tajný oheň, aby hořel v srdci Světa, a ten byl nazván
Eä.
Pak ti Ainur, kteří po tom toužili, vstali a na počátku Času vešli
do Světa, a jejich úkolem bylo jej uskutečnit, svou prací naplnit viděni,
které spatřili. Dlouho se lopotili v končinách Eä, jež svou obrovitostí
přesahují mysl elfů i lidí, až byla v ustanovený čas vytvořena
Arda, Království Země. Pak na sebe vzali odění Země, sestoupili na
ni a bydleli tam.
O Valar
Velkým mezi těmito duchy říkají elfové Valar, Mocnosti Ardy,
a lidé je často nazývali bohy. Pánů Valar je sedm a Valier, valarských
královen, je také sedm. Takto se jmenovali v elfském jazyce,
jímž se mluvilo ve Valinoru, přestože v jazyce elfů ve Středozemi se
jmenují jinak, a mezi lidmi mají mnoho jmen. Jména Pánů v náležitém
pořádku jsou Manwë, Ulmo, Aulë, Oromë, Mandos, Lórien a
Tulkas, a jména královen jsou Varda, Yavanna, Nienna, Estë, Vairë,
Vána a Nessa. Melkor se již mezi Valar nepočítá a jeho jméno se na
zemi nevyslovuje.
Manwë a Melkor byli v Ilúvatarově mysli bratři. Nejmocnější z
Ainur, kteří přišli do Světa, byl na počátku Melkor, ale Manwë je
Ilúvatarovi nejdražší a nejjasněji chápe jeho záměry. Byl určen, aby
se v plnosti času stal prvním ze všech králů: pánem říše Ardy a vládcem
všech, kdo na ní bydlí. Na Ardě jsou jeho potěšením vítr a oblaka
a všechny vzdušné kraje od výšin do hlubin, od lemu Závoje Ardy

- 15 -
po vánek v trávě. Má přízvisko Súlimo, Pán dechu Ardy. Miluje
všechny rychlé ptáky se silnými křídly a oni přilétají a odlétají na
jeho rozkaz.
S Manwëm bydlí Varda, Paní hvězd, jež zná všechny končiny
Eä. Její krása je příliš veliká na to, aby byla sdělena slovy lidí nebo
elfů; v její tváři totiž stále žije Ilúvatarovo světlo. Světlo je její moc a
její radost. Přišla z hlubin Eä na pomoc Manwëmu; znala totiž Melkora
ještě před provozováním Hudby, odmítla ho, a on ji nenáviděl a
bál se jí víc než všech ostatních, které učinil Ilúvatar. Manwë a Varda
se málokdy rozcházejí a zůstávají ve Valinoru. Jejich síně jsou
nad věčným sněhem na Oiolossë, nejvyšší věži Taniquetilu, nejvyšší
ze všech hor na Zemi. Když tam Manwë vystoupí na svůj trůn a rozhlédne
se, má-li po boku Vardu, vidí dál než všechny jiné oči, mlhou
a tmou a přes nekonečné míle moří. A když je s ní Manwë, slyší
Varda jasněji než všechny jiné uši zvuk hlasů, jež volají od západu
na východ, z kopců a z údolí a z temných míst, jež Melkor udělal na
Zemi. Ze všech Velkých, kteří bydlí v tomto světě, chovají elfové v
největší úctě a lásce Vardu. Říkají jí Elbereth, vzývají její jméno ve
stínech Středozemě a vyvyšují je v písni, když vycházejí hvězdy.
Ulmo je Pánem vod. Je sám. Nikde nebydlí dlouho, ale pohybuje
se po libostí všemi hlubokými vodami okolo země a pod zemí.
Mocí je druhý po Manwëm, a než byl postaven Valinor, žil s ním v
nejužším přátelství, ale od té doby zřídka přicházel do rady Valar,
ledaže se probíraly velké věci. Choval totiž v mysli celou Ardu a
není mu třeba místa odpočinku. Nerad také chodí po zemi a málokdy
se obléká tělem po způsobu svých druhů. Kdykoli ho Eruovy děti
viděly, naplnilo je to velkým děsem; příchod Krále moří byl totiž
strašný jako přílivová vlna, jež rázuje k souši v tmavé přilbě s pěnovým
chocholem a v brnění z mihotavého stříbra, mizícího v zelených
stínech. Manwëho trubky jsou hlasité, ale Ulmův hlas je hluboký
jako hlubiny oceánů, jež viděl jen on.
Přesto miluje Ulmo elfy i lidi a nikdy je neopustil, ani když na
nich spočíval hněv Valar. Časem přichází neviděn k pobřežím Středozemě
nebo proniká hluboko do nitra souše mořskými zálivy a tam
hraje na své veliké rohy Ulumúri, jež jsou vyrobeny z bílých lastur; a
ti, k nimž ta hudba dolehne, ji v srdci slyší už navždy a nikdy již je

- 16 -
neopustí touha po moři. Ale Ulmo s obyvateli Středozemě ponejvíce
mluví hlasy, které jsou slyšet jen jako hudba vody. Vždyť pod jeho
vládou jsou všechna moře, jezera, řeky, prameny a studánky, takže
elfové říkají, že Ulmův duch koluje ve všech žilách světa. Tak docházejí
Ulmovi i do hlubin zprávy o všech potřebách a strastech Ardy,
které by jinak byly Manwëmu utajeny.
Aulë má o trochu menší moc než Ulmo. Panuje nade všemi látkami,
z nichž se skládá Arda. Na počátku hodně spolupracoval s
Manwëm a Ulmem, a jeho dílem je utváření všech zemí. Je kovář a
mistr všech řemesel a těší ho zručná práce, i kdyby to byla maličkost,
stejně jako někdejší mohutné budování. Jeho jsou drahokamy, které
leží hluboko v zemi, a zlato, které je líbezné v ruce, stejně jako hradby
hor a nádrže moří. Noldor se naučili nejvíc od něho a on byl vždy
jejich přítelem. Melkor na něho žárlil, protože Aulë mu byl nejpodobnější
myšlením a schopnostmi, a dlouho byl mezi nimi boj, v
němž Melkor stále kazil nebo ničil Aulëho díla a Aulë se unavoval
opravami Melkorových rozvratů a nepořádků. Oba také toužili vyrábět
své vlastní věci, na něž nikdo jiný nepřipadl, a těšila je chvála
jejich dovednosti. Aulë však zůstal Eruovi věrný a vše, co udělal,
podřizoval jeho vůli; nezáviděl jiným jejich díla, ale hledal a dával
rady, kdežto Melkor utrácel svého ducha v závisti a nenávisti, až
nakonec nedovedl dělat nic než pokřivené obrazy myšlenek jiných, a
ničil všechna jejich díla, jak jen mohl.
Aulëho manželkou je Yavanna, Dárkyně plodů. Miluje všechno,
co roste na zemi, a pamatuje si všechny ty nespočetné podoby od
stromů podobných věžím v dávných lesích po mech na kamenech
nebo skryté tvorečky v humusu. Těší se největší úctě mezi královnami
Valar hned po Vardě. V ženské podobě je urostlá a chodí v zeleném,
někdy však na sebe bere jinou podobu. Někteří ji viděli stát
jako strom pod nebesy, korunovaný sluncem; ze všech jeho větví se
lila na holou zem zlatá rosa a země se zelenala obilím; ale kořeny
stromu byly v Ulmových vodách a v jeho listí mluvil Manwëho vítr.
V eldarském jazyce má přízvisko Kementári, Královna Země.
Fëanturi, páni duchů, jsou bratři a nejčastěji se jim říká Mandos
a Lórien. Správně jsou to však jména jejich sídel a doopravdy se
jmenují Námo a Irmo.

- 17 -
Starší z nich, Námo, bydlí v Mandosu, který je západně od Valinoru.
Je strážcem Domů mrtvých a povolává duchy zabitých. Nic
nezapomíná a ví všechno co bude, kromě toho, co ještě patří do
Ilúvatarovy svobody. Je Hlasatelem soudu Valar, ale své soudní výroky
pronáší jen na Manwëho pokyn. Jeho manželkou je Tkadlena
Vairë, která ze všeho, co bylo v hase, tká příběhové sítě a obléká jimi
síně Mandosu, jež se stále rozšiřují, jak plynou věky.
Mladší Irmo je pánem snů a vidění. Jeho zahrady v zemi Valar
jsou v Lórienu a je to nejkrásnější ze všech míst na světě, osídlené
mnoha duchy. Jeho chotí je mírná Estë, léčitelka ran a únavy. Roucho
má šedé a jejím darem je odpočinek. Ve dne nevychází, ale spí
na ostrově v jezeře Lórellin, stíněném stromy. Z Irmových a Estëiných
fontán čerpají osvěžení všichni, kdo bydlí ve Valinoru; do Lórienu
často přicházejí sami Valar a hledají tam odpočinek a úlevu od
břemene Ardy.
Mocnější než Estë je Nienna, sestra Fëanturi; bydlí sama. Zná
zármutek a truchlí pro každou ránu, kterou utrpěla Arda Melkorovým
kazisvětstvím. Tak velký byl její žal, zatímco se Hudba rozvíjela, že
se jej í píseň dávno před koncem změnila v žalozpěv a naříkání bylo
vetkáno do nápěvů Světa dříve, než začal. Nepláče však nad sebou, a
ti, kdo jí naslouchají, se učí soucitu a vytrvalosti v naději. Její síně
jsou západně od Západu, na hranicích světa, a ona málokdy přichází
do města Valimaru, kde vládne radost. Raději chodí do síní Mandosu,
které jsou blízko jejích, a všichni, kteří v Mandosu čekají, k ní
volají, protože přináší duchu sílu a obrací zármutek v moudrost. Okna
jejího domu hledí ven z hradeb světa.
Největší v síle a činech mužné zdatnosti je Tulkas, který má přízvisko
Astaldo, Udatný. Přišel na Ardu poslední, aby pomohl Valar v
prvních bitvách s Melkorem. Libuje si v zápase a v měření sil; nejezdí
na koni, protože je schopen předběhnout všechno, co má nohy, a je
neúnavný. Vlasy a vousy má zlaté a tělo zardělé; jeho zbraní jsou
ruce. Příliš nedbá o minulost ani o budoucnost a jako rádce není k
ničemu, ale je vytrvalým přítelem. Jeho ženou je Oromëho sestra
Nessa, a také je ohebná a lehkonohá. Miluje jeleny a ti za ní chodí,
kdykoli se prochází divočinou, ale ona je dokáže předběhnout, rychlá

- 18 -
jako šíp s větrem ve vlasech. Libuje si v tanci a tančí ve Valimaru na
paloucích nevadnoucí zeleně.
Oromë je mocný pán. Má-li méně síly než Tulkas, je v hněvu
strašnější, kdežto Tulkas se stále směje, při hře i ve válce, a v bitvách
před zrodem elfů se smál i Melkorovi do obličeje. Oromë miloval
širé kraje Středozemě - opouštěl je nerad a přišel do Valinoru poslední.
Kdysi často přejížděl přes hory zpátky na východ a vracel se
se svým průvodem do kopců a plání. Je lovcem netvorů a šelem, libuje
si v koních a psech a miluje všechny stromy; proto mu říkají
Aldaron, a Sindar zase Tauron, Pán lesů. Jeho kůň se jmenuje Nahar,
na slunci je bílý a v noci stříbřitě září. Valaróma je jméno jeho velikého
rohu, jehož zvuk je jako východ slunce v šarlatu nebo šíp blesku
roztínající oblaka. Zvučel nade všemi rohy jeho průvodu v lesích,
jež Yavanna vypěstovala ve Valinoru. Tam totiž Oromë cvičil svůj
lid a svá zvířata k pronásledování Melkorových zlých stvůr.
Oromëho manželkou je Vána Věčně mladá; je mladší sestrou Yavanny.
Všechny květiny pučí, když jde kolem, rozkvétají, když na ně
pohlédne, a když přichází, zpívají všichni ptáci.
To jsou jména Valar a Valier a v krátkostí jsou tu vylíčeny jejich
podoby tak, jak je viděli Eldar v Amanu. Ale třebaže byly podoby, v
nichž se zjevovali Ilúvatarovým dětem, krásné a vznešené, byly jen
závojem jejich krásy a moci. A jestliže je tu řečeno jen málo ze všeho,
co kdysi věděli Eldar, je to jako nic ve srovnání s jejich skutečným
bytím, jež se táhne zpět do končin a věků daleko přesahujících
naše myšlení. Hlavní moc a vážnost mělo mezi nimi devět, ale jeden
je odstraněn z jejich počtu a zůstává osm - Aratar, Vznešení Ardy:
Manwë a Varda, Ulmo, Yavanna a Aulë, Mandos, Nienna a Oromë.
Přestože Manwë je jejich král a je pro ně zástupcem Eruovým, v majestátu
jsou si rovni, a nesrovnatelně předčí všechny jiné, ať z Valar
nebo z Maiar nebo z jakéhokoli jiného řádu, který Ilúvatar poslal do
Eä.
O Maiar
S Valar přišli jiní duchové, jejichž bytí také začalo dříve než
Svět, téhož řádu jako Valar, ale nižšího stupně. To jsou Maiar, lid

- 19 -
Valar, jejich služebníci a pomocníci. Elfové neznají jejich počet a
málo jich má jména v kterémkoli jazyce Ilúvatarových dětí; v Amanu
je to sice jinak, ale ve Středozemi se Maiar zřídka objevovali v podobě
viditelné elfům a lidem.
Hlavní z valinorských Maiar, jejichž jména se připomínají v historii
Starých časů, jsou Ilmarë, služebnice Vardy, a Eönwë, Manwëho
praporečník a hlasatel, jehož sílu ve zbrani nikdo v Ardě nepřekoná.
Ale ze všech Maiar jsou Ilúvatarovým dětem nejlépe známi
Ossë a Uinen.
Ossë je Ulmův vazal a je pánem moří, která omývají břehy Středozemě.
Nechodí do hlubin, ale miluje pobřeží a ostrovy a raduje se
z Manwëho větrů; libuje si totiž v bouřích a směje se uprostřed burácení
vln. Jeho manželkou je Uinen, Paní moří, jejíž vlasy se rozprostírají
ve všech vodách pod oblohou. Miluje všechny tvory, kteří žijí
ve slaných vodách, a všechno býlí, které tam roste; k ní volají námořníci,
protože umí uklidnit vlny, zkrotit Ossëho divokost. Númenorejci
dlouho žili pod její ochranou a ctili ji stejně jako Valar.
Melkor moře nenáviděl, protože si je nemohl podmanit. Říká se,
že se při budování Ardy pokusil zlákat Ossëho na svou stranu a slíbil
mu celou Ulmovu říši a moc, bude-li mu sloužit. Proto kdysi nastalo
v moři veliké vření, jež ničilo země. Ale Uinen na Aulëho prosbu
Ossëho zkrotila a přivedla ho k Ulmovi; bylo mu odpuštěno a vrátil
se ke své službě, jíž zůstává věrný. Většinou; záliba v násilí ho totiž
nikdy zcela neopustila a někdy svévolně zuří bez příkazu svého pána
Ulma. Proto ho ti, kdo bydlí u moře nebo se po něm plaví, sice milují,
ale nedůvěřují mu.
Melian se jmenovala Maia, která sloužila jak Váně, tak Estë;
předtím, než přišla do Středozemě, bydlela dlouho v Lórienu a pečovala
o stromy, jež kvetou v Irmových zahradách. Kudy šla, zpívali
kolem ní slavíci.
Nejmoudřejší z Maiar byl Olórin. I on bydlel v Lórienu, ale cesta
ho často vedla do domu Niennina, a od ní se naučil soucitu a trpělivosti.
O Melian se mnoho vypráví v Quentě Silmarillion. O Olórinovi
však ten příběh nemluví; třebaže miloval elfy, chodil mezi nimi neviděn
nebo v podobě jednoho z nich a oni nevěděli, odkud pocházejí

- 20 -
krásná vidění nebo moudré popudy, které jim vkládal do srdce. V
pozdějších dnech byl přítelem všech Ilúvatarových dětí a soucítil s
jejich žaly; a ti, kteří mu naslouchali, procitali ze zoufalství a odkládali
temné představy.
O nepřátelích
Poslední ze všech stojí jméno Melkora, Toho, který povstává v
moci. Ale to jméno pozbyl, a Noldor, kteří nejvíc z elfů trpěli jeho
záští, je nevyslovují a nazývají ho Morgoth, Temný nepřítel Světa.
Dostal od Ilúvatara velkou moc a byl Manwëho sourozencem. Měl
podíl na darech a poznání všech ostatních Valar, ale používal je ke
zlým záměrům a vyplýtval svou sílu v násilí a tyranii. Prahl totiž po
Ardě a po všem, co je na ní, toužil po Manwëho kralování a po nadvládě
nad říšemi sobě rovných.
Z nádhery klesl přes opovážlivost k pohrdání vším kromě sebe
sama, stal se duchem zmarňujícím a nelítostným. Pochopení proměnil
v lstivost tím, že vše, co chtěl použít, převracel podle své vůle, až
se stal nestoudným lhářem. Začal touhou po Světle, ale když je nemohl
vlastnit jen on sám, sestoupil ohněm a zlobou do velikého požáru,
dolů do Tmy. A tmu také nejvíce používal ve svých zlých dílech
na Ardě a pro všechno živé z ní učinil postrach.
Přesto byla síla jeho povstání tak veliká, že v zapomenutých věcích
zápasil s Manwëm a se všemi Valar a dlouhé roky panoval na
Ardě nad většinou pevnin.
Nebyl však sám. Mnozí z Maiar byli totiž ve dnech jeho velikostí
přilákáni jeho nádherou a zůstali mu věrní i v zatmění; jiné pak
strhl do svých služeb lhaním a zrádnými dary. Strašliví mezi těmito
duchy byli Valaraukar, ohnivé metly, kteří se ve Středozemi nazývali
balrogové, démoni děsu.
Mezi jeho služebníky, kteří mají jména, byl největším duch, jehož
Eldar nazývali Sauron nebo Gorthaur Krutý. Na počátku patřil k
Aulëho Maiar a zůstal mocný v poznání onoho lidu. Ve všech činech
Melkora Morgotha na Ardě, v jeho obrovských dílech i v jeho vychytralých
klamech, měl Sauron díl a byl jen o to méně zlý než jeho
pán, že dlouho sloužil jinému a ne sobě. Ale v pozdějších letech po

- 21 -
vstal jako Morgothův stín a přízrak jeho zášti a ubíral se za ním touž
zhoubnou stezkou do Prázdna.
ZDE KONČÍ VALAQUENTA