Kapitola čtvrtá-O Thingolovi a Melian
9. 7. 2008
- 43 -
KAPITOLA 4
O THINGOLOVI A MELIAN
Melian byla Maia z lidu Valar. Bydlela v Lórienových zahradách
a v celém jeho lidu nebyl nikdo krásnější ani moudřejší ani
zběhlejší v čarovných písních než Melian. Vypráví se, že Valar
opouštěli svou práci, valinorští ptáci své veselí, valmarské zvony
tichly a fontány přestávaly tryskat, když Melian zpívala v Lórienu při
míšení světel. Vždycky s ní putovali slavíci a ona je naučila zpívat;
milovala také hluboký stín velkých stromů. Než byl utvořen svět,
byla příbuznou samotné Yavanny; v čase, kdy se u cuiviénenských
vod probudili Quendi, odešla z Valinoru do Bližších zemí a naplnila
ticho Středozemě před svítáním svým hlasem a hlasy svých ptáků.
Jak již bylo řečeno, když se nyní jejich pouť chýlila ke konci, lid
Teleri dlouho odpočíval ve východním Beleriandu za řekou Gelionem
a mnozí Noldor tehdy ještě leželi na západě v oněch velikých
lesích, které byly později nazvány Neldoreth a Region. Elwë, pán
Teleri, často chodil velkými lesy hledat svého přítele Finwëho v sídlištích
Noldor, a jednou přišel náhodou sám do hvězdami prosvětleného
lesa Nan Elmoth a tam náhle uslyšel zpívat slavíky. Tu na něj
padlo očarování; zůstal stát a zdaleka za hlasy lómelindi uslyšel hlas
Melianin a ten mu naplnil srdce úžasem a touhou. Docela zapomněl
na svůj lid a na všechny záměry své mysli, šel za ptáky do stínu
stromů, do hlubin Nan Elmothu, a ztratil se. Nakonec však přišel na
mýtinu otevřenou hvězdám a tam stála Melian; pohlédl na ni ze tmy
a v její tváři bylo světlo Amanu.
Neřekla ani slovo ale Elwë plný lásky přišel k ní, vzal ji za ruku
a rázem na něho padlo kouzlo, takže tam tak stáli, zatímco kroužící
hvězdy nad nimi odměřovaly dlouhé roky a nan elmothské stromy
rostly, takže už byly vysoké a temné, než řekli jediné slovo.
Tak Elwëho lid Elwëho hledal a nenašel a kralování nad Telen
se ujal Olwë, a jak bude řečeno, vydal se na cestu. Elwë Singollo už
nikdy nepřekročil moře do Valinoru, dokud žil, a Melian se tam nevrátila,
dokud trvala jejich společná říše. Z ní však vstoupilo do elfů i
- 44 -
lidí něco z Ainur kteří byli s Ilúvatarem dříve než Eä. V pozdějších
dnech se stal Elwë slavným králem a jeho lidem byli všichni Eldar v
Beleriandu; jmenovali se Sindar Šedí elfové, Soumrační elfové, a on
byl král Šedoplášť, Elu Thingol v jazyku té země. A Melian byla
Jeho královnou, moudřejší než všechny děti Středozemě, a jejich
skryté síně byly v Menegrothu, Tisíci jeskyních, v Doriathu. Melian
propůjčila Thingolovi, který byl sám velký mezi Eldar, velkou moc;
on jediný ze Sindar totiž na vlastní oči viděl Stromy v den, kdy kvetly,
a třebaže byl králem Úmanyar, nebyl počítán mezi Moriquendi.
ale mezi Světlé elfy, mocné ve Středozemi. A z lásky Thingola a
Melian přišlo na svět nejlíbeznější z Ilúvatarových dětí, které kdy
bylo a bude.
KAPITOLA 4
O THINGOLOVI A MELIAN
Melian byla Maia z lidu Valar. Bydlela v Lórienových zahradách
a v celém jeho lidu nebyl nikdo krásnější ani moudřejší ani
zběhlejší v čarovných písních než Melian. Vypráví se, že Valar
opouštěli svou práci, valinorští ptáci své veselí, valmarské zvony
tichly a fontány přestávaly tryskat, když Melian zpívala v Lórienu při
míšení světel. Vždycky s ní putovali slavíci a ona je naučila zpívat;
milovala také hluboký stín velkých stromů. Než byl utvořen svět,
byla příbuznou samotné Yavanny; v čase, kdy se u cuiviénenských
vod probudili Quendi, odešla z Valinoru do Bližších zemí a naplnila
ticho Středozemě před svítáním svým hlasem a hlasy svých ptáků.
Jak již bylo řečeno, když se nyní jejich pouť chýlila ke konci, lid
Teleri dlouho odpočíval ve východním Beleriandu za řekou Gelionem
a mnozí Noldor tehdy ještě leželi na západě v oněch velikých
lesích, které byly později nazvány Neldoreth a Region. Elwë, pán
Teleri, často chodil velkými lesy hledat svého přítele Finwëho v sídlištích
Noldor, a jednou přišel náhodou sám do hvězdami prosvětleného
lesa Nan Elmoth a tam náhle uslyšel zpívat slavíky. Tu na něj
padlo očarování; zůstal stát a zdaleka za hlasy lómelindi uslyšel hlas
Melianin a ten mu naplnil srdce úžasem a touhou. Docela zapomněl
na svůj lid a na všechny záměry své mysli, šel za ptáky do stínu
stromů, do hlubin Nan Elmothu, a ztratil se. Nakonec však přišel na
mýtinu otevřenou hvězdám a tam stála Melian; pohlédl na ni ze tmy
a v její tváři bylo světlo Amanu.
Neřekla ani slovo ale Elwë plný lásky přišel k ní, vzal ji za ruku
a rázem na něho padlo kouzlo, takže tam tak stáli, zatímco kroužící
hvězdy nad nimi odměřovaly dlouhé roky a nan elmothské stromy
rostly, takže už byly vysoké a temné, než řekli jediné slovo.
Tak Elwëho lid Elwëho hledal a nenašel a kralování nad Telen
se ujal Olwë, a jak bude řečeno, vydal se na cestu. Elwë Singollo už
nikdy nepřekročil moře do Valinoru, dokud žil, a Melian se tam nevrátila,
dokud trvala jejich společná říše. Z ní však vstoupilo do elfů i
- 44 -
lidí něco z Ainur kteří byli s Ilúvatarem dříve než Eä. V pozdějších
dnech se stal Elwë slavným králem a jeho lidem byli všichni Eldar v
Beleriandu; jmenovali se Sindar Šedí elfové, Soumrační elfové, a on
byl král Šedoplášť, Elu Thingol v jazyku té země. A Melian byla
Jeho královnou, moudřejší než všechny děti Středozemě, a jejich
skryté síně byly v Menegrothu, Tisíci jeskyních, v Doriathu. Melian
propůjčila Thingolovi, který byl sám velký mezi Eldar, velkou moc;
on jediný ze Sindar totiž na vlastní oči viděl Stromy v den, kdy kvetly,
a třebaže byl králem Úmanyar, nebyl počítán mezi Moriquendi.
ale mezi Světlé elfy, mocné ve Středozemi. A z lásky Thingola a
Melian přišlo na svět nejlíbeznější z Ilúvatarových dětí, které kdy
bylo a bude.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
