AINULINDALË - Hudba Ainur
Byl Eru, Jediný, který se v Ardě nazývá Ilúvatar; a nejdříve udělal
Ainur, Svaté, kteří byli potomstvem jeho myšlenky, a byli s ním
dříve, než bylo vytvořeno cokoli jiného. A mluvil k nim: předkládal
jim hudební témata a oni před ním zpívali a on byl rád. Dlouho však
zpívali každý sám nebo jen několik spolu, zatímco ostatní naslouchali;
každý totiž chápal jen tu část Ilúvatarovy mysli, ze které vzešel, a
v porozumění bratrům rostli jen pomalu. Avšak tím, jak naslouchali,
docházeli k stále hlubšímu porozumění a přibývalo jednohlasnosti a
souzvuku.
A stalo se, že Ilúvatar svolal všechny Ainur a vyjevil jim mocné
téma, rozvinul před nimi věci větší a podivuhodnější, než dosud zjevil;
a sláva počátku toho tématu a nádhera jeho konce Ainur ohromila,
takže se sklonili před Ilúvatarem a mlčeli.
Potom jim Ilúvatar řekl: »Chci, abyste nyní na téma, které jsem
vám vyjevil v souzvuku spolu hráli Velkou hudbu. A protože jsem
vás zažehl Nehynoucím plamenem, ukážete své síly v tom, jak to
téma zkrášlíte: každý svými vlastními myšlenkami a nápady, bude-li
chtít. Já však budu sedět a naslouchat a budu rád, že skrze vás procitla
v písni velká krása.«
Pak začaly hlasy Ainur, podobné harfám a loutnám, píšťalám a
trubkám, volám a varhanám a podobné nespočetným sborům zpívajícím
slovy, ztvárňovat Ilúvatarovo téma ve velkou hudbu; a vzlétl
zvuk nekonečných proměnlivých melodií utkaných v souzvuk, který
v hloubkách i výškách překračoval hranice slyšitelnosti, a Ilúvatarovy
příbytky se naplnily, až přetékaly, a hudba a ozvěna hudby vycházely
do Prázdna a ono nebylo prázdné. Už nikdy nehráli Ainur hudbu
podobnou této hudbě, ač se říká, že ještě větší budou hrát před Ilúvatarem
sbory Ainur a Ilúvatarových dětí, až skončí dny. Pak budou
Ilúvatarova témata hrána správně, a jakmile budou pronesena, stanou
se Bytím protože tehdy všichni plně porozumí jeho záměru ve svém
partu a každý pozná porozumění každého a Ilúvatar dá jejich myšlenkám
tajný oheň, protože se mu to bude líbit.

- 7 -
Nyní však Ilúvatar seděl a naslouchal a dlouho se mu to zdálo
dobré, protože hudba neměla vady. Ale jak se téma rozvíjelo, vstoupilo
Melkorovi do srdce, že do něho vplete látku vlastních představ,
která neladila s Ilúvatarovým tématem; snažil se v ní totiž zvětšit
moc a slávu partu, který mu byl přidělen. Melkorovi byly mezi Ainur
dány největší dary moci a poznání, a měl podíl na všech darech
svých bratrů. Často chodíval sám do prázdných prostor hledat Nehynoucí
plamen; zahořel totiž touhou uvést v Bytí vlastní věci; zdálo se
mu, že Ilúvatar o Prázdnu vůbec neuvažuje, a neměl trpělivost s jeho
prázdnotou. Přesto Oheň nenašel, protože ten je u Ilúvatara. O samotě
však začal pěstovat vlastní myšlenky, nepodobné myšlenkám jeho
bratrů.
Některé z těchto myšlenek nyní vplétal do své hudby a rázem
kolem něho vznikl nelad a mnozí, kteří zpívali blízko něho, propadli
sklíčenosti, jejich myšlenky se narušily a jejich hudba zakolísala;
někteří však začali ladit svou hudbu spíš podle něho než podle myšlenky,
kterou měli zprvu. Potom se Melkorův nelad šířil stále dál a
melodie, jež bylo předtím slyšet, tonuly v moři bouřlivých zvuků.
Ilúvatar však seděl a naslouchal, až se zdálo, že okolo jeho trůnu zuří
bouře, jako když temné vody spolu válčí v nekonečně zlobě, která se
nechce upokojit.
Tu Ilúvatar vstal a Ainur si všimli, že se usmívá; zvedl levou ruku
a uprostřed bouře začalo nové téma, podobné, a přece nepodobné
předešlému tématu, a nabíralo sílu a mělo novou krásu. Ale Melkorův
nelad se ryčně zvedl a zápolil s ním, a opět tu byla válka zvuků,
divočejší než předtím, až byli mnozí Ainur zaraženi, přestali zpívat a
Melkor získal nadvládu. Pak Ilúvatar opět vstal a Ainur si všimli, že
je jeho tvář přísná; zvedl pravou ruku, a hle: uprostřed zmatku vyrostlo
třetí téma, a nepodobalo se ostatním. Zprvu se totiž zdálo tiché
a sladké, jen čeření jemných zvuků v křehkých melodiích; nedalo se
však potlačit a nabíralo sílu a hloubku. A nakonec se zdálo, že před
Ilúvatarovou stolicí současně postupují dvě hudby a jsou v naprostém
rozporu. Jedna byla hluboká, širá a krásná, ale pomalá a prostoupená
nezměrným žalem, z něhož hlavně pocházela její krása. Druhá nyní
dosáhla vlastní jednoty, byla však hlučná a marná a nekonečně se
opakovala; bylo v ní málo souzvuku, ale spíš vtíravý jednohlas, jako

- 8 -
když mnoho trub ryčí pár tónů. A pokoušela se utopit tu první divokostí
svého hlasu, ale zdálo se, že ta přejímá její nejvítězoslavnější
tóny a vplétá je do svého slavnostního vzorec.
Uprostřed tohoto sváru, jímž se otřásaly Ilúvatarovy síně a
chvění se rozbíhalo do dosud nepohnutých tich, vstal Ilúvatar potřetí
a na jeho tvář bylo strašné pohledět. Tu zvedl obě ruce a jediným
akordem, hlubším než Propast, vyšším než Obloha, pronikavým jako
světlo Ilúvatarova oka, Hudba skončila.
Pak Ilúvatar promluvil a řekl: »Mocní jsou Ainur a nejmocnější
mezi nimi je Melkor, ale aby on a všichni Ainur věděli, že jsem
Ilúvatar, to vše, co jste zpívali, ukáži, abyste viděli, co jste udělali. A
ty, Melkore, uvidíš, že nelze hrát žádné téma, které nemá svůj nejhlubší
zdroj ve mně, a že nikdo nemůže změnit hudbu mně navzdory.
Neboť ten, kdo se o to pokusí, se prokáže jen jako můj nástroj k vytvoření
ještě podivuhodnějších věcí, jaké si sám vůbec nepředstavoval.
«
Tu dostali Ainur strach a zatím nechápali slova, která jim byla
řečena; Melkor byl zahanben a z toho v něm vznikl tajný hněv. Ilúvatar
však povstal v nádheře a vyšel z líbezných končin, které vytvořil
pro Ainur, a Ainur ho následovali.
Ale když přišli do Prázdna, Ilúvatar jim řekl: »Hle, vaše Hudba!
« a ukázal jim vidinu - dal jim zrak tam, kde byl předtím jen
sluch; a spatřili před sebou zviditelněný nový Svět, a ten byl zaokrouhlený
v Prázdnu a tkvěl v něm, ale nebyl z něho. A jak se dívali
a žasli, tento Svět počal odvíjet svou historii a zdálo se jim. že žije a
roste. A když Ainur nějakou chvíli hleděli a mlčeli, Ilúvatar opět
řekl: »Hle, vaše Hudba! To je váš zpěv a každý z vás tady v útvaru
který vám předkládám, najde obsaženo vše, co jako by vymyslil nebo
doplnil sám. A ty, Melkore, objevíš všechny své tajné myšlenky a
postřehneš, že jsou jen částí celku a přispívají k jeho slávě.«
I mnoho jiného řekl tehdy Ilúvatar Ainur, a protože si pamatují
jeho slova a každý zná hudbu, kterou hrál sám, vědí Ainur mnohé, co
bylo, je a bude, a jen málo věcí nevidí. Přesto jsou věci, které vidět
nemohou ani sami, ani když se spolu radí; nikomu jinému než sobě
totiž Ilúvatar nezjevil všechno, co chystá, a v každém věku vyvstáva

- 9 -
jí věci, které jsou nové a nepředvídané, protože nevyplývají z minulosti.
A tak, zatímco se před Ainur odehrávalo toto vidění Světa,
spatřili, že obsahuje věci, na něž nepomyslili. A s úžasem viděli příchod
Ilúvatarových dětí, a bylo pro ně připraveno sídlo; a pochopili,
že právě oni, když pracovali na své hudbě, připravovali pilně toto
obydlí, přičemž nevěděli, že má jiný účel než svou vlastní krásu.
Ilúvatarovy děti byly totiž počaty jen Ilúvatarem a přišly s třetím
tématem a nebyly v tématu, které předložil na počátku. Nikdo z Ainur
neměl účast na jejich vzniku. Proto když je spatřili, tím víc je
milovali jako bytosti jiné než oni sami, cizí a svobodné, v nichž viděli
nově zrcadlenou mysl Ilúvatarovu, a ještě trochu víc se poučili o
jeho moudrosti, jež by byla jinak i před Ainur skryta.
Ilúvatarovy děti jsou elfové a lidé, Prvorození a Nástupci. A
uprostřed celé nádhery Světa, jeho obrovitých síní a prostor a jeho
kroužících ohňů, vyvolil Ilúvatar místo, kde by sídlili v Hlubinách
času a mezi nespočetnými hvězdami. A toto sídlo se může zdát maličké
těm, kdo uvažují jen o majestátu Ainur a ne o jejich strašlivé
ostrostí; jako by někdo vzal celou plochu Ardy za základ sloupu a
zvedal jej, dokud nebude kužel jeho vrcholku ostřejší než jehla; nebo
kdo uvažují jen o nezměrné obrovitosti Světa, který Ainur stále dotvářejí,
a ne o drobnohledné přesnosti, s níž tvarují všechno v něm.
Ale když Ainur spatřili toto sídlo ve vidění a spatřili v něm vznikat
Ilúvatarovy děti, mnozí z nejmocnějších mezi nimi se upnuli celou
svou myslí a touhou k onomu místu. A z nich byl nejpřednější Melkor,
stejně jako byl na počátku největší z Ainur, kteří se podíleli na
hudbě. A předstíral, zprvu i sám sobě, že tam touží jít a uspořádat
všechno pro dobro Ilúvatarových dětí, ovládnout bouřlivý žár a
chlad, který vznikl jeho přičiněním. Spíše však toužil podmanit elfy i
lidi své vůli a záviděl jim dary, kterými je slíbil obdařit Ilúvatar, a
přál si mít poddané, být nazýván Pánem a vládnout nad vůlí jiných.
Ostatní Ainur však pohlíželi na toto sídlo zasazené do obrovských
prostor Světa, jemuž elfové říkají Arda, Země, a jejich srdce se
radovalo ze světla a jejich oči vidoucí mnoho barev se plnily potěšením;
cítili však velký neklid pro burácení moře. Pozorovali vítr a
vzduch a látky, z nichž byla utvořena Arda - železo, kámen, stříbro,
zlato a mnohé hmoty, ale ze všech nejvíce chválili vodu. Eldar říkají,

- 10 -
že ve vodě dosud žije ozvěna Hudby Ainur více než v jakékoli jiné
látce, která je na této zemi, a mnoho Ilúvatarových dětí stále nenasytně
naslouchá hlasům Moře, aniž vědí, co vlastně chtějí zaslechnout.
K vodě obrátil myšlenky Ainu, jemuž elfové říkají Ulmo, a ten
byl Ilúvatarem nejhlouběji zasvěcen do hudby. O vzduchu a větru
však nejvíce hloubal Manwë, který je nejušlechtilejší z Ainur. O tkáni
země přemýšlel Aulë, jemuž dal Ilúvatar dovednost a poznání sotva
menší než Melkorovi; Aulëho potěšením a pýchou je však tvořivý
čin a stvořená věc, ne vlastnictví ani nadvláda, proto dává a neskrblí,
je bezstarostný a stále přechází k nějaké nové práci.
Ilúvatar promluvil k Ulmovi a řekl: »Nevidíš, jak tady v té malé
říši v Hlubinách času vede Melkor válku s tvým územím? Vymyslel
si nesmírný, řezavý chlad, a přece nezničil krásu tvých pramenů ani
tvých čirých tůní. Hle, sníh a krajkové dílo mrazu! Melkor vymyslel
bezuzdný žár a oheň, a nevysušil tvou touhu, ani docela neutlumil
hudbu moře. Pohlédni naopak na výšku a slávu oblaků a na proměnlivé
mlhy; poslechni si, jak na Zemi padá déšť. A v těchto oblacích
jsi přitahován blíž k Manwëmu svému příteli, kterého miluješ.«
Na to Ulmo odpověděl: »Vpravdě, Voda je nyní krásnější, než si
představovalo mé srdce; vždyť mé tajné myšlenky nevytvořily sněhovou
vločku, ani celá má hudba neobsahovala padání deště. Vyhledám
Manwëho, abychom on i já věčně hráli melodie pro tvé potěšení!
« A Manwë a Ulmo byli od počátku spojenci a ve všem nejvěrněji
sloužili Ilúvatarovu záměru.
Ale právě když Ulmo mluvila zatímco Ainur hleděli na toto vidění,
bylo odňato a ukryto před jejich zrakem, a zdálo se jim, že si v
tu chvíli všimli něčeho nového: Tmy, kterou do té doby neznali jinak
než v myšlenkách. Zamilovali se však do krásy vidění, zaujal je rozvoj
Světa, který tam vznikl a měli ho plnou mysl; historie totiž nebyla
úplná a kruhy času nedoběhly, když bylo vidění odňato. A někteří
říkají, že vidění skončilo před naplněním Panství lidí a oslábnutím
Prvorozených; proto, třebaže Hudba obsahuje všechno, Valar zrakem
neviděli Pozdější věky ani konec Světa.
Pak nastal mezi Ainur neklid, ale Ilúvatar je zavolal a řekl:
»Znám touhu vašich myslí, aby to, co jste viděli, opravdu bylo nejen

- 11 -
ve vaší myšlence, ale tak, jak jste vy, a přece jinak. Proto říkám: Eä!
Ať ty věci jsou! A vyšlu do Prázdna Nehynoucí plamen a ten bude v
srdci Světa a Svět bude; a kdo z vás chce, může do něho sestoupit.«
A náhle viděli Ainur v dálce světlo jako oblak s živým srdcem plamene,
a věděli, že to už není jen vidění, ale že Ilúvatar udělal něco
nového: Eä, Svět, který jest.
Tak se stalo, že někteří z Ainur dál přebývali s Ilúvatarem za
hranicemi Světa, ale jiní, mezi nimi mnozí z největších a nejkrásnějších,
se s Ilúvatarem rozloučili a sestoupili do něj. Ale Ilúvatar stanovil
tuto podmínku - nebo je to nutnost jejich lásky - že jejich moc
bude nadále uzavřena a vázána ve Světě, budou v něm provždy, dokud
nebude úplný, takže oni jsou jeho životem a on jejich. Proto se
jmenují Valar, Mocnosti Světa.
Když však Valar vstoupili do Eä, byli zprvu ohromení a bezradní,
protože to bylo, jako když ještě není učiněno nic z toho, co viděli
ve vidění, vše mělo teprve začít, nic nemělo tvar a byla tma. Velká
hudba byla totiž jen růstem a rozkvětem myšlenky v Bezčasých síních
a Vidění pouhým předobrazem; ale nyní vstoupili Valar na počátek
Času a pochopili že Svět byl jen předstíněn a předzpíván a oni
jej musí uskutečnit. Tak začaly jejich velké práce v nezměřených a
neprozkoumaných pustinách a v nepočítaných a zapomenutých věcích,
dokud v Hlubinách času a uprostřed obrovitých síní Eä nenastala
hodina a místo, kde bylo utvořeno sídlo Ilúvatarových dětí. Hlavní
podíl na této práci měli Manwë, Aulë a Ulmo, ale od počátku tam byl
i Melkor a pletl se do všeho, co se dělalo, aby to pokud možno zvrátil
podle svých tužeb a záměrů, a zažíhal velké ohně. Proto když byla
deště země mladá a plná plamene, Melkor po ní zatoužil a řekl ostatním
Valar: »To bude mé vlastní království a vyhrazuji si je pro sebe!
«
Ale Manwë byl v Ilúvatarově mysli Melkorovým bratrem a byl
hlavním nástrojem druhého tématu, které Ilúvatar vzbudil proti Melkorovu
neladu; povolal k sobě mnoho větších i menších duchů a ti
sestoupili na pole Ardy a pomáhali Manwëmu, aby Melkor navždy
nepřekazil dokonání jejich práce a aby země neuvadla dřív, než rozkvete.
A Manwë řekl Melkorovi: »Toto království si pro sebe nezabereš.
Nemáš na to právo, protože tu mnozí pracovali neméně než

- 12 -
ty.« A vznikl boj mezi Melkorem a ostatními Valar a Melkor se pro
tu dobu vzdálil do jiných končin a dělal si tam, co chtěl; ale touhu po
Království Ardy si ze srdce nevykořenil.
Nyní na sebe Valar vzali podobu a barvu, a protože byli do Světa
přitaženi láskou k Ilúvatarovým dětem, v něž doufali, přijali takovou
podobu, jakou viděli v Ilúvatarově vidění, až na majestát a nádheru.
Jejich podoba navíc vyplývá z jejich znalosti viditelného Světa,
a ne ze Světa samotného; nepotřebují ji jinak, než jak my používáme
oblečení, přičemž můžeme být nazí a naše bytí tím nic neztratí. Proto
mohou Valar chodit neoděni, jestliže si to přejí, a ani Eldar je nemohou
zřetelně vnímat, přestože jsou přítomni. Ale když se chtějí obléci,
někteří Valar na sebe berou mužskou podobu a jiní ženskou; toto
rozdílné zaměření totiž měli od počátku a volba je jen ztělesňuje, ale
nevytváří, tak jako se muž od zeny pozná podle šatů, ale nestává se
jím tak. Ale podoby, do nichž se Velcí oblékají, nejsou vždy podobami
králů a královen Ilúvatarových dětí; někdy se totiž mohou odít
vlastní myšlenkou, zviditelněnou v podobě hrůzného majestátu.
A Valar k sobě přitáhli mnoho duchů, některé menší, některé
téměř tak velké, jako jsou sami, a společně pracovali na uspořádání
Země a na zkrocení jejích bouří. Pak viděl Melkor, co bylo vykonáno,
a že Valar chodí po Zemi jako viditelné mocnosti, oděné rouchem
Světa, krásní a slavní na pohled a blažení, a že se Země stává
zahradou pro jejich potěšení, neboť její bouře byly potlačeny. Jeho
závist tím den vzrostla; přijal také viditelnou podobu, ale jeho rozpoložení
a zášť, která v něm hořela, způsobily, že ta podoba byla temná
a strašná. A sestoupil na Ardu s mocí a majestátem větším než kdokoli
jiný z Valar, jako hora, která se brodí mořem a hlavu má nad
oblaky, je oděna ledem a korunována dýmem a ohněm, a světlo Melkorových
očí bylo jako plamen, který spaluje žárem a probodává
smrtícím chladem.
Tak začala první bitva Valar s Melkorem o panství nad Ardou; o
těch bouřích vědí elfové málo. Vždyť to, co je tu oznamováno, pochází
od samotných Valar, s nimiž Eldalië rozmlouvali v zemi Valinoru
a u nichž se poučovali; ale o válkách před příchodem elfů toho
Valar nikdy mnoho nevyprávěli. Přesto se mezi Eldar vypráví, že
Valar se vždy navzdory Melkorovi snažili vládnout zemi a připravo

- 13 -
vat ji na příchod Prvorozených; budovali pevniny a Melkor je ničil,
hloubili údolí a Melkor je zvedal, tesali hory a Melkor je bořil, hloubili
moře a Melkor je vyléval; nic nemohlo mít pokoj ani trvale růst,
protože sotva začali Valar nějakou práci, Melkor ji jistě rušil nebo
kazil. Přesto nebyla jejich lopota docela marná, a třebaže se nikde a v
žádném díle jejich vůle a záměr plně neuskutečnily a vše bylo barvou
i tvarem jiné, než Valar zprvu zamýšleli, země byla přece pomalu
ztvárněna a upevněna. A tak bylo nakonec v Hlubinách času a mezi
nespočetnými hvězdami zbudováno sídlo Ilúvatarových dětí.